Skip to main content

Jak si zvyknout na nový režim – první noci s novorozenětem

První noci s Toníkem doma jsou tu a já si musím začít zvykat na nový režim. Noc byla trochu náročnější, po jednom kojení nechtěl moc spát a dával o sobě hlasitě vědět. Kdyby nebylo asi 5 ráno, tak by to tolik nevadilo 😀 Tak jsme si udělali takový rodinný sendvič – Niki ho konejšila v náručí, já ji objímal. Když usnul, tak jsme si ho dali mezi sebe do postele. Nemyslel jsem, že to přijde takhle brzo. Přebalovaní mne budilo, ale mám pocit, že jsem celkem vyspalej – buď mám naspáno do zásoby, nebo mne konejší výhled, že následující dva týdny jsem doma. Týden čerpám otcovskou dovolenou a týden si beru volno. Protože zatím nemáme v obýváku košík, nechali jsme Toníka spát na rozložené sedačce. Má kolem sebe spoustu místa a my ho máme pod dozorem 🙂

Celý článek

Jedeme z porodnice – nový domov

Den pátý. Dnes si jedu pro manželku a Toníka. Ráno vyrážím ještě do práce, protože mají vizitu až prý tak kolem jedenácté. Žena mi píše, že se malýho snaží napucnout, aby trochu přibral a doktor ji pustil. Malý že ale spí a vzbudit ho nejde (jo, kdyby mu ten tvrdej spánek zůstal, bylo by to fajn.) Po vizitě ale píše, že máme zelenou a odpoledne mne čekají. Z práce odcházím trochu dříve, musím zpátky domů pro auto a než je vyzvednu tak ještě udělat větší nákup. Budeme spolu dalších 14 dnů, protože si beru otcovskou dovolenou a potom ještě týden normální dovolené. Můj první zásek začíná už v porodnici. Manželka má sbaleno, ale já to nějak nedomyslel a nechal sedačku v autě. Takže jsem hned dostal vyhubováno, že je venku zima a přeci nebudeme naše zlatíčko přenášet jen v dece. Jsem zvědav, jak proběhne cesta domů, je to lehce přes hodinu, jak musím objíždět rozkopanej most.
Celý článek

Opět vezu zásoby do porodnice

Den čtvrtý. Dopoledne jsem čekal, zda již manželku pustí odpoledne z porodnice nebo ne. Tedy ideálně bych si ji vyzvedl večer, a to že nejde, takže domů půjde až zítra. Na jednu stranu jsem rád, že je pod dohledem odborníků, ale taky bych ji chtěl už mít doma. Každý den po práci jedu vlakem na otočku. Protože jsou zakázány návštěvy, vezu vždy jen další zásoby, takže se krátce pozdravíme a potom jedu zase zpátky. Žena je ráda, že nemá samostatný pokoj, ale má tam spolubydlící. Mají se jak zabavit a čas lépe plyne.

Večer za ní opět vyrážím vlakem a dnes vezu nějaké ovoce. Mají ho málo (vlastné téměř žádné), dávají jim jen samý tvaroh a loupáky. Abych udělal ženě ještě větší radost, přidal jsem navíc nečekaný čokoládový muffin. Současně vezu z drogerie přebalovací podložky a síťované kalhotky. Včera jsem vezl plínky a bodyčka a na doma jsem v lékárně koupil takové ty modré doktorské roušky. Nasadíme je návštěvám, aby si mohli hrát na doktora a nebudou nám na synátora prskat bacily – jak ze známé německé reklamy: „Nur gucken, nicht anfassen!“ (překlad: Jen se dívat, nedotýkat se!)