Skip to main content
Pověšené dětské oblečení

Docházejí plínky a nejsou bodyčka

Den třetí. Manželka mi píše z porodnice, jestli bych mohl přivézt plínky a bodyčka. V porodnici zatím používáme jednorázové plínky a prý se přebaluje častěji než jsme očekávali a pokud si tam ženu nechají až do pátku, tak naše zásoby nebudou stačit. V porodnici sice bodyčka mají, ale náš Toník je tak prťavej, že mu je prý všechno strašně velký. Navíc máme blindící miminko a tím se spotřeba značně navyšuje. Manželka si doma v ložnici všechno nachystala a srovnala do skříněk, ale já jsem moc ponaučen nebyl. S myšlenkami, abych to moc nerozhrabal, hledám ty nejmenší oblečky a cpu to do tašky. Přidávám ponožky na ruce (protože se malej škrábe a rukavičky padají) a čepičky, protože ta, kterou si manželka vzala, mu nějak nesedí. Pojedu po práci ovšenej jak vánoční stromeček 😀 Ideální spoj mi jede po práci ve čtyři hodiny, sice platí zákaz návštěv, ale hurá na vlak.

Zákaz návštěv v porodnici

Každý den kontrolujeme, zda jsou stále zakázány návštěvy. Jsou :-(. Naštěstí v porodnici tolerují alespoň „zásobování“ ze strany manžela – mohu tedy dovézt co ženě chybí, pozdravit a pak zase alou domů. Nevýhody, tedy spíše nepříjemnosti s tím spojené jsou zřejmé – malého a ženu vidím jen na okamžik. On tedy malý furt spí, ale i tak je to něco jiného než na fotce. Výhody zákazu návštěv si žena uvědomuje už po pár dnech. Všimla si, že je tam obecně klid a je to příjemnější, než když by tam stále někdo cajdal. To, jaký je tam šramot totiž zjistila poté, co tam dopoledne nastávající maminky chodily na monitor. Jelikož má dobrou spolumaminku, tak je nakonec za ten zákaz docela ráda. Rodina navštíví malého až doma a kamarádi až po šestinedělí, což jsme stejně tak chtěli. Škoda tedy jen, že mám k dítěti a manželce omezený přístup i já. Já jsem tád, že na malého nikdo nic neprskne. Začínám být vůči němu hodně ochranářskej.

Dejtě vědět o článku ostatním

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *