Skip to main content
Slavíme

Otec u porodu: Jaké to je?

Dnešní březnové datum, hodinu i minutu si budu navždy pamatovat. Narodil se mi syn a já byl u porodu. Mé první a pevně doufám, že ne poslední dítě. Vlastně nedokážu zatím plně popsat nové pocity, ale je to něco naprosto neuvěřitelného. Opravdový zázrak přírody. Držím jej v náručí a nesu ukázat unavené manželce na porodní sál. Když jej poprvé spatří, je štěstím bez sebe a její první slova jsou: „Ten je tak nádhernej.“ Má naprostou pravdu. Nevím, zda jsou skutečně všechny miminka nádherná, nebo si to rodiče myslí jen o tom svém. Já popravdě úplně nevím, zda mám věnovat pozornost více synovi nebo manželce, která je po velmi náročném porodu naprosto vyřízená (už chápu odkud se vzalo sousloví „to je ale porod“ nebo „to byl ale porod„). Pochováme si tedy syna ještě chviličku, než si jej sestřičky berou k sobě a na kontrolu k dětskému lékaři.Máme chvilku na oddechnutí a manželka na nabrání sil, píšeme pár zpráv příbuzenstvu, že je náš Toník na světě.

V porodnici jsou bohužel stále zakázány návštěvy, takže budu nucet se za chvíli dekovat. Doprovázím tedy manželku na pokoj, kde bude společně s další maminkou a rovněž novorozeným Toníkem (kluci se jmenují opravdu stejně, hra osudu). Sestřička nám přiváží našeho spícího drobečka a dává krátké informace o pokoji. Pak je čas malého nechat přisát. Nevím, zda je po porodu více unavenej on, nebo žena, ale oběma to jde skvěle. Mám obrovskou radost a jsem hrdý otec. Jsem strašně rád, jak to v porodnici zvládli a je z nás rodina.

Z porodnice na oslavu

Ještě se pokochám pohledem na našeho malého spícího drobečka a pak už bohužel musím porodnici opustit. Cestou domů volám pár kamarádům, že se večer sejdeme, protože synátora musím zapít. Jsem plný dojmů a můj život se změnil. Jsem v naprosté euforii, jede se mi naprosto krásně. Takhle výbornou náladu jsem neměl ani nepamatuju. Asi naposledy před rokem, kdy jsme si převzali po koupi klíče od baráčku. Ale tohle je ještě tak 10krát silnější. Přijel jsem domů, beru pití a pokračuju do Prahy slavit, na zítra jsem si v práci vzal volno. Připíjíme na zdraví Toníkovi a ukazuji pár fotek. Každého samozřejmě zajímá, jak to celé probíhalo.

Jak probíhá porod – pohled muže

Termín jsme měli včera a včera ráno jsme také mysleli, že už to přišlo. Při pravidelných kontrakcích jsme se sbalili a vyrazili do porodnice. Máme to asi hodinu cesty. Během cesty kontrakce ustávaly a když jsme dojeli do porodnice, tak už vlastně postupně odezněly. Pak to byl trochu kocourkov, protože já tam kvůli zakázaným návštěvám s manželkou být nemohl a ona sama tam do stropu taky koukat nechtěla. Lehce po poledni ji tak propustili a my jeli domů. Udělali si odpoledne hezkou procházku a pak si schrupli. Druhý den časně zrána opět podobný průběh, tak jsme nechtěli jezdit opět zbytečně a oddalovali to. Do porodnice jsme dorazili kolem jedenácté a to nám řekli, že krásně rodíme a že jsme asi v půlce 😀 Jak to má kdo jako poznat sakra? Poznat to je, ty statečné kontrakce (nepravým se říkají poslíčci) jsou mnohem silnější. Manželka skoro nemohla vylézt z auta, zatímco předtím to bylo v pohodě.

Nemáme porodní plán a tak jde všechno obvykle. Doktorky nasadily na manželku dva senzory – jeden který detekuje srdeční tep dítěte a druhý monitoruje kontrakce. Umýt, dostat se do příjemné polohy, dýcháme a necháváme porod plynout. Koukám na monitor, kde jde se vypisují záznamy ze senzorů. Jste tak schopni předpovídat začátek a konec kontrakce – tato informace se zdá manželce pomáhá. Doktorky průběžně chodí a kontrolují otevření branky a natočení dítěte. Vlastně se to nechává celé plynout. Pak začínáme tlačit – ještě v poloze na posteli, ale moc to nejde. Tak se přesouváme na sál, kde mají takové spešl křeslo. Tam to jde o něco líp, ale ke konci ven Toníka dostávalo asi 5 lidí. Mazec. Jakože nechápu, jak to příroda vymyslela, protože než má žena tlačit dítě ven, na což potřebuje energii, tak je vysílená s mnohahodinových kontrakcí.

Otec u porodu

A jaké je to tedy být otcem u porodu? Jsem rád, že jsem tam s manželkou byl a mohli ji podpořit. Jste rádi, když můžete pomoci, ale často jsem cítil i bezmoc a beznaděj, protože jsem se o manželku a malého bál, ale nemohl jsem nic dělat. Moje žena říká, že by to beze mne nedala, ale to si nemyslím. Je silná a statečná. Já osobně nemocnice moc nemusím, krev nemám rád a dělá se mi z ní nevolno. Porod je dosti naturalistická a vlastně docela špinavá věc, já tam ale byl pro mou ženu, abych ji poskytl podporu a to jsem myslím zvládnul na jedničku.

Dejtě vědět o článku ostatním

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *