Skip to main content
Slavíme

Otec u porodu: Jaké to je?

Dnešní březnové datum, hodinu i minutu si budu navždy pamatovat. Narodil se mi syn a já byl u porodu. Mé první a pevně doufám, že ne poslední dítě. Vlastně nedokážu zatím plně popsat nové pocity, ale je to něco naprosto neuvěřitelného. Opravdový zázrak přírody. Držím jej v náručí a nesu ukázat unavené manželce na porodní sál. Když jej poprvé spatří, je štěstím bez sebe a její první slova jsou: „Ten je tak nádhernej.“ Má naprostou pravdu. Nevím, zda jsou skutečně všechny miminka nádherná, nebo si to rodiče myslí jen o tom svém. Já popravdě úplně nevím, zda mám věnovat pozornost více synovi nebo manželce, která je po velmi náročném porodu naprosto vyřízená (už chápu odkud se vzalo sousloví „to je ale porod“ nebo „to byl ale porod„). Pochováme si tedy syna ještě chviličku, než si jej sestřičky berou k sobě a na kontrolu k dětskému lékaři.Máme chvilku na oddechnutí a manželka na nabrání sil, píšeme pár zpráv příbuzenstvu, že je náš Toník na světě.

V porodnici jsou bohužel stále zakázány návštěvy, takže budu nucet se za chvíli dekovat. Doprovázím tedy manželku na pokoj, kde bude společně s další maminkou a rovněž novorozeným Toníkem (kluci se jmenují opravdu stejně, hra osudu). Sestřička nám přiváží našeho spícího drobečka a dává krátké informace o pokoji. Pak je čas malého nechat přisát. Nevím, zda je po porodu více unavenej on, nebo žena, ale oběma to jde skvěle. Mám obrovskou radost a jsem hrdý otec. Jsem strašně rád, jak to v porodnici zvládli a je z nás rodina.

Celý článek